Projekt je zaměřen na problematiku polovodičových detektorů. Cílem projektu je stanovit, zda-li fullerit (krystal fullerénu - C60) je vhodný ke kostrukci detektorů ionizujícího záření. V případě pozitivní odpovědi je úkolem projektu stanovit technologický postup přípravy fulleritu a vhodnou metodu jeho pokovení. Fullerit je polovodivý materiál se šířkou zakázaného pásu cca 1,5 eV, která je větší v porovnání se šířkou zakázaného pásu kompozitních polovodičů typu GaAs, CdTe, ... . To případně umožní fulleritovým detektorům pracovat při pokojové teplotě. Navíc fullereny svým tvarem umožňují (alespoň teoreticky) do sebe uzavřít jiné molekuly. Fullerit, v případě molekul s vysokým protonovým číslem, se tak stane citlivým meteriálem na fotonové záření. Pokud se použijí molekuly s litiem či bórem, bude takto upravený krystal fullerénů schopen detekovat tepelné neutrony, přičemž zvolený konvertor (Li nebo B) bude homogenně rozložen přes celý objem detektoru.